„Dobrý den paní ředitelko,

velice se omlouvám, tento dopis píší až teď. Strašně moc bych chtěla poděkovat Vám, ale také děvčatům, co u nás trávily hodně času.

Víte, nikdy bych nevěřila, že budu prožívat konec života mamky s pomocí děvčat. Myslím, že jsem v děvčatech našla silnou oporu a pomoc, jinak bych to nezvládla. Na to musí být hodně síly, a to děvčata mají. A nejen pomoc s mamkou, ale i psychickou podporu, třeba když jsme byli bez vody, tak jsem dostala několik nabídek pomoci.

Opravdu jsem si toho vážila, ale nejdříve se snažím si poradit sama a pak i požádat o pomoc (beru to podle sebe, je to už nějaký čas, ale stále přemýšlím, co bylo dobře a co jsem měla třeba zlepšit).

Prozradím Vám také, že dovoz obědů mi pomáhá a mám i klidnější manželství, ale to říkám v legraci, ale je to tak. Věříte, že mám třeba radost, když vidím z okna děvče, které nám přiveze oběd a zamáváme si, moc mne to potěší.

Blíží se Vánoce, a tak bych strašně moc popřála celému kolektivu v příštím roce hodně a hodně zdraví a také životní sílu.

Tak ještě jednou, opravdu všem moc děkuji za pomoc a podporu a v novém roce, ať se všem moc a moc daří.

Děkuje Nina Nožičková“