Kontaktoval nás syn, který pečuje o svou maminku:
„Víte, s maminkou je to těžké, má svou hlavu. Potřeboval bych pomoc se sprchováním, sám už ji neutáhnu. Neposlechne mě v tom, s čím potřebuju pomoct.“

Sociální pracovnice se ptá na pomůcky – polohovací postel, chodítko, invalidní vozík…
„Polohovací postel zatím nemáme. Koupil jsem zvýšenou matraci, aby se jí lépe vstávalo, ale často jí musím stejně pomáhat. Chodítko má jen malé, bez koleček – nevyhovuje jí a nechce ho používat. Invalidní vozík by se k nám teď nevešel. Ale kdybyste ji dokázali přemluvit na tu polohovací postel, možná by to šlo. Teď má širokou postel, zabírá hodně místa. Ode mě si poradit nedá. Budu rád, když nás navštívíte a všechno jí vysvětlíte. Na vás snad dá.“

Domluvili si schůzku na druhý den dopoledne. Jenže hned ráno syn volal s omluvou:
„Musím to dnes zrušit. Maminka se na mě večer zlobila, že jsem vás oslovil. Žádnou pomoc nechce, všechno si prý zvládne sama. Celou noc nespala a vyčítala mi to. Ozvu se vám, až bude lepší situace.“

Přijetí pomoci není jednoduché. Stejně jako přiznat vyčerpání ze strany pečujícího. Často se zdá, že se obě strany neslyší. Děti chtějí respektovat přání svých rodičů, ale zároveň vědí, že potřebují zajistit i nezbytnou podporu – pro blízkého i pro sebe. Balancování mezi těmito dvěma póly bývá nesmírně těžké.

Pokud se ocitáte v podobné situaci, nevzdávejte to. Neukončujte kontakt se sociální službou. Přijďte za námi, společně celou věc probereme a zkusíme hledat cesty, jak s respektem a lidsky nabídnout pomoc tak, aby ji váš blízký mohl přijmout.

Už jen to vědomí, že na péči nejste sami, může přinést velkou úlevu.

Pečovatelská služba zajišťuje poradenství pro všechny pečující, bez ohledu na to, zda v rodině poskytujeme konkrétní péči, nebo ne.
Neváhejte se na nás kdykoliv obrátit. Nic to nestojí – a má to velkou cenu.