České Budějovice, 22. 7. 2024
9 z 10 seniorů si přeje prožívat své dny doma. Mají šanci, aby se jim toto přání splnilo? Aby svůj život i přes sníženou soběstačnost, zdravotní obtíže a jiná omezení prožívali důstojně a relativně plnohodnotně? V radosti?
„Když jsme přemýšleli, jestli se zvládneme o babičku postarat, nebylo to jednoduché. Chtěli jsme, aby babička mohla zůstat doma, když si to přála. Navíc ze své rodiny mám zkušenost, že se moji rodiče také postarali o své rodiče. Na druhou stranu chodíme s manželem oba do práce, máme dvě školní děti a ani jsme neměli v našem domku volný pokoj, kam bychom babičku přestěhovali.“ líčí počátky zvažování péče o manželovu babičku paní Marie.
Zůstat doma. Zní to jednoduše. Dokud člověk vše zvládne sám. Dojít nakoupit. Připravit oběd. Vyprat prádlo. Vytřít podlahu. Umýt se. Vstát z postele. Navléknout si ponožky…
Ve chvíli, kdy člověk každodenní činnosti nezvládne tak, jak by potřeboval, musí požádat o pomoc. V nejbližší rodině, mezi přáteli, sousedském okolí anebo v sociální službě. Ideální je kombinace, tzv. sdílená péče.
Rodiny v dnešní době nežijí pospolu, jako tomu bývalo dřív – mladí na gruntu, staří hned vedle ve „vejminku“. Zvyšuje se věk odchodu do důchodu, takže potencionální rodinní pečující jsou vázáni zaměstnáním a nemohou potřebnou péči zajistit. Bojí se pár let před důchodem stávající práci opustit. Neví, jak dlouho bude péče potřeba a co potom? Jak si v jednašedesáti budou hledat nové zaměstnání?
Situace v rodině může být ale i odlišná – podobně jako u paní Marie, která není v předdůchodovém věku, ale pečuje o dvě školní děti a musí tedy zvažovat, jestli tohle všechno spolu s prací doma zvládnou.
„Péči o babičku bychom bez pomoci nezvládli, proto jsme hledali pečovatelskou službu. Na první setkání s pracovnicí Archy ráda vzpomínám. Bylo to v době, kdy už jsme byli rozhodnuti, že se o babičku postaráme, ale hlodaly v nás pochybnosti, jestli to zvládneme. Sociální pracovnice působila velmi mile a optimisticky, byla praktická a podpůrná.“
Na otázku, co bylo nejnáročnější na přípravách, paní Marie odpovídá: „Nejnáročnější bylo, když nás někteří lidé z našeho okolí zrazovali, že to pro nás bude příliš velké sousto a že bude muset jeden z nás opustit zaměstnání a zůstat doma s babičkou.“
Veřejnost vždy nemá správné informace o skutečném způsobu a rozsahu pomoci, který jim může pečovatelská služba poskytnout. Proto se může stát, že při řešení své situace nebudou o oslovení služby ani uvažovat. Péči doma vzdají a zvolí stěhování do pobytových služeb, které dlouhodobě čelí přetlaku zájemců.
Místa doma ukazují dobrou praxi
Jednou z iniciativ rozšířit povědomí o pečovatelské službě a spektru pomoci je výstava Místa doma. Fotografka Veronika Husů jezdila s pečovatelkami Archy do péče a snažila se zachytit silné momenty podpory. Velkoformátové fotografie spolu s příběhy klientů ukazují, že péče doma je zvládnutelná a má vliv na prožívanou kvalitu života.
„Přáli bychom si, aby co nejdříve bylo jednodušší rozhodnout se pečovat o svoje rodiče nebo prarodiče. Aby to nutně neznamenalo opustit zaměstnání, přijít o možnost sejít se s přáteli, vyrazit si na celodenní výlet. V životě doma a důstojném stárnutí mezi svými blízkými vidíme velký smysl a cíl, ke kterému chceme pomoci jít. Lidé o nás musí vědět, aby nás mohli kontaktovat ve chvíli, kdy jim můžeme pomoci být doma.“ popisuje ředitelka pečovatelské služby Archa Borovany paní Monika Strapková.
Přijďte se přesvědčit sami. Přijďte nahlédnout, kam se běžně nepodíváte. Tam, kde probíhá péče a podpora.
Slavnostní vernisáž výstavy proběhne ve čtvrtek 1. srpna v hlavní budově Krajského úřadu Jihočeského kraje (U zimního stadionu 2) od 13 hodin. Hudební vystoupení zajistí členové souboru Cantus Firmus, který se orientuje na hudbu z období renesance a raného baroka, částečně i středověku.
Na místě budou poskytovatelé sociálních služeb (terénních i pobytových), kteří případně budou moci zodpovědět vaše otázky a nastínit možná řešení právě vaší situace.
