Široká veřejnost si ne vždy umí představit, co všechno pečovatelská profese znamená, které činnosti pečovatelky vykonávají a s čím vším lidem pomáhají. Obecné povědomí o terénních službách je potřeba stále rozšiřovat. Pokud rodiny přesně neví, s čím jim služba může pomoci, v náročné životní situaci ji ani neosloví a zůstanou na péči sami. Častěji pak dochází k vyhoření, snížení kvality péče o blízkého a předčasnému rozhodnutí stěhování do pobytového zařízení. Ta ale dlouhodobě čelí přetlaku zájemců a navíc ne vždy je tím správným řešením.

Putovní výstava fotografií péče, Místa doma, ukazuje s čím, a jak pečovatelská služba pomáhá. Celý srpen je k vidění v budově Krajského úřadu Jihočeského kraje. Záštitu nad výstavou převzala náměstkyně hejtmana pro oblast sociálních věcí Lucie Kozlová, která během slavnostní vernisáže doplnila.

„Jsem moc ráda, že takovou obecně prospěšnou společnost, jako je Archa Borovany v Jihočeském kraji máme, protože vy vlastně zajišťujete terénní služby, které my chceme podporovat. Všichni víme, že pobytové sociální služby sice fungují skvěle a o klienty je tam postaráno s příkladnou péčí. Ale co naplat. Řekněme si to na rovinu a položme si ruku na srdce. Všichni chceme zůstat doma.“

Situace rodin jsou různé. Služba může dojíždět k mladé klientce, která žije sama, je dlouhodobě upoutána na invalidní vozík a pomoc potřebuje jen několikrát v týdnu při sprchování. Na druhou stranu může pomáhat rodině, která se stará o ležící devadesátiletou babičku a dojíždět tam sedm dní v týdnu třikrát denně. Zda se dá na takovou péči připravit, odpovídá paní Marie, jedna z pečujících:

„Nedokázali jsme si představit, do čeho jdeme. Bylo to pro nás nové. Naše děti souhlasily, že se o babičku postaráme. Měly s ní od mala hezký vztah a rády jí navštěvovaly.“

Rozhodli byste se podruhé stejně? Litujete zpětně toho, že jste pečovali?

„Určitě nelitujeme, že jsme se o babičku starali. A snad za to byla ráda i ona.“

Jak velký to byl zásah do vašeho dosavadního života?

„Nebudu zastírat, že velký. Najednou nás bylo doma o jednoho víc, do našeho domova začali chodit noví, do té doby neznámí lidé (pečovatelky), začali jsme řešit úplně nové věci. Ale postupně jsme si všichni zvykli. Na první setkání s pracovnicí Archy ráda vzpomínám. Bylo to v době, kdy už jsme byli rozhodnuti, že se o babičku postaráme, ale hlodaly v nás pochybnosti, jestli to zvládneme. Pracovnice Archy působila velmi mile a optimisticky, byla praktická a podpůrná. Domluvili jsme se, s čím by pečovatelky začaly babičce pomáhat a že to doladíme podle situace. Jsem ráda, že jsou lidé, kteří jsou ochotni každodenně pomáhat druhým. A mrzí mě, když někdo říká, že práci pečovatelky by mohl dělat každý. Určitě nemohl. Není to práce pro každého, ne každý zvládne dělat takhle fyzicky i psychicky náročnou práci delší dobu. Přitom pro rodiny, které se chtějí postarat o své stárnoucí nebo nemocné blízké, jsou často záchranou.“

Pečovatelská služba může rodině pomoci náročnou situaci zvládnout. Proto je tak moc důležité aby o ní co nejširší veřejnost věděla a aby se dlouhodobě usilovalo o to, aby byla dostupná pokud možno v každé oblasti.

„Často se mě někteří ptají, zda se vůbec vyplatí zajíždět do vzdálené obce kvůli jednomu jedinému člověku. A já říkám – vyplatí. Protože ten jeden člověk chce v té obci zůstat. Je tam přece doma,“ zdůraznila na vernisáži náměstkyně Kozlová a poděkovala zástupcům Archy Borovany, že zajišťují právě tyto služby. „Vy vlastně pokrýváte přesně ty lokality Trhosvinenska, Českovelenicka či Ledenicka. Tam všude objíždíte ty menší vesničky. Já jsem za to strašně ráda, protože nejen, že děláte skvělou práci, ale vlastně umožňujete těm lidem důstojně, někdy i opravdu dožít v tom svém domácím prostředí, kde oni chtějí být.“

Nezůstávejte na péči sami, nerezignujte na své potřeby. Někdy i malá podpora může znamenat velké ulehčení.